Hlavním letošním programem pro posádku týmu Duck Racing Petra Kačírka jr. s Láďou Kučerou je kompletní šampionát ERC3 včetně M-Sport Fiesta Rally3 Trophy. Paradoxně ovšem zahájili, pokud nepočítáme lednovou Jänner rally, sezónu s Fiestou R5 Vendy Kopáčka při Rally Morava. Ale vezmeme to postupně…
Po deseti letech v motokárách a dvou učednických sezónách v rally, pod dohledem zkušené dvojice Honza Černý a Petr Černohorský, mladý „Kačer“ přesedlal z Peugeotu 208 R2 do Fiesty R3. Na podzim minulého roku s tímto vozem již absolvoval WRC CER a Lausitz rally, v lednu pak již zmíněnou Jänner rally, tzn., že si vyzkoušel tuto školní čtyřkolku na všech površích. A ve všech těchto závodech viděl cíl a výsledkově to také nebylo špatné. V zimě tedy uzrálo definitivní rozhodnutí vyrazit do Evropy na zkušenou a ve volných termínech pokračovat v obou českých rallyových šampionátech. Spolu s dalšími plánovanými podniky to znamená kolem 20 závodních víkendů, tedy spíše týdnů, pokud k tomu počítáme i testy… Takto nabitá soutěžní sezóna ovšem přináší personální a logistické potřeby, které na všechny zúčastněné kladou příliš velké nároky a někdy je to už za hranou. Z tohoto důvodu vyměnil na sedadle spolujezdce Láďa Kučera Petra Černohorského, který je sice velký srdcař a rally je jeho život, ale zavřít svojí firmu na 20 týdnů v roce prostě není možné… Stejně tak nastal problém s možnostmi našeho týmu a jeho kapacit, kde kromě stále aktivní účasti na okruzích, se tým mechaniků kolem Pavla Janouška, který připravuje týmová auta Duck Racingu od počátku účasti v soutěžích, stará zároveň o Citroen Vaška Pecha, dále Fabii Petra Kačírka st. a k tomu staví dvě auta na letošní závod La Carrera Panamericana v Mexiku. Obsáhnout časově oba české mistráky, šampionát SAE v poušti, závod v Mexiku a k tomu si přidat celý evropský šampionát, to už je moc i našeho „králíčka Duracella“, jak jsme kdysi s Vojtou Štajfem překřtili našeho šéfmechanika Pavla Janouška, který je schopen stíhat neskutečné… Proto jsme přijali nabídku od týmu Michala Lanka, který letos vyráží do Evropy s mladým Janem Pokošem z Chorvatska se stejnou technikou jako my. Michal a jeho tým připravovali několik sezón Fiesty R3 pro Filipa Kohna a Honzu Černého když objížděli evropské a světové soutěže, takže je záruka, že o našeho juniora bude dobře postaráno. Navíc dvě stejná auta v týmu a na stejných závodech znamenají úspory v logistice apod.
Soutěžní sezóna tedy začala před třemi týdny na Rally Morava a naše posádka sem přijela hlavně testovat před prvním závodem ERC. Ovšem ani ne tak auto jako sebe sama. Petr s Láďou spolu seděli v závodním voze poprvé a bylo třeba, aby se sehráli a zvykli si na sebe. K tomu jim posloužila Fiesta R5 s dílny Vaška Kopáčka, která už má sice pár závodních let za sebou, ale pořád je to auto specifikace R5 a když je kvalitně připraveno, stále je konkurence schopné. To se koneckonců ukázalo hned na prvních dvou erzetách, kde naše posádka senzačně nechala za sebou ve výsledcích takové jezdce jako jsou Vojta Štajf a Martin Vlček. V cíli soutěže z toho bylo nakonec 12. místo, což na první start s R5 a plejádu Fabií RS je velmi slušné umístění. Péťa jr. má starty s R5 ve sprintech jako odměnu za dobré výsledky v Evropě a zvládnutí letošní maturity, takže tento závod byla spíše taková motivační ochutnávka, jelikož ani jedno z toho ještě neproběhlo resp. nebylo složeno…
Hned po Moravě se všichni přesunuli do vyhřáté Cordoby, kde již nastalo pravé léto a v úterý před závodem už čekal na naší posádku první ostrý test na španělských asfaltech a klikatých erzetách s jejich Fiestou R3. Z českých jezdců zde startovali ještě Dominik Stříteský a Erik Cais a zvlášť Dominik poukazoval na to, že letošní Rally Sierra Morena je ještě těžší než ta v předešlém roce. Pro našeho juniora tedy ideální křest ohněm, protože „jednodušší“ závod pro něj na úvod být nemohl… Už na úterním oficiálním testu protáhl svojí Fiestu příkopem, ale vybojoval to a do svodidel to byl jen nepatrný ťukanec. Po seznamovacích jízdách přišel na řadu ve čtvrtek v podvečer slavnostní start, kde se Petr s Láďou konečně potkali se svými soupeři ve třídě ERC3, resp. ve Fiesta Trophy. Na rozdíl od minulých let konkurence v této třídě narostla, do Andalusie přijelo celkem 16 posádek a bylo jasné, že pomýšlet při prvním startu na přední umístění je hodně optimistické… V pátek byla na programu superspeciálka pro diváky namotaná kolem balíků slámy a s jedním umělým skokem… Nic moc pro posádky, avšak pro diváky zábava. Naši chlapci se blýskli 5. nejrychlejším časem, ale na těchto show jsou rozdíly ve výsledcích minimální a rozumný jezdec bere tuto erzetu spíše jako rozcvičku. To pravé závodění přišlo na řadu až v sobotu ráno a to hned 20km zkouškou. V servisu, před odjezdem naší Fiesty panovalo mezi všemi takové zvláštní, trochu nervózní, ale krásné napětí. Přeci jen po těch letech strávený v motokárách a dvou letech učení se kolem českých rybníků tu najednou bylo před Petrem začátek naplňování dětského snu v podobě účasti na velkých rallyových závodech v Evropě a jednou třeba ve světě. Pokud on pociťoval nějaký stres a nervozitu, tak se mu ji ale podařilo dokonale schovat za veselý úsměv a vtípky. Na ostatních včetně táty byla nervozita patrná mnohem více a následné minuty při sledování mezičasů na první erzetě a čekání na posádku v cíli byly nekonečné. O to větší a příjemné bylo překvapení při pohledu do výsledků, kde patřilo našim klukům 5. místo v ERC3. Další dvě rychlostní zkoušky se odvíjeli ve stejném duchu a v půli prvního dne soutěže z toho bylo skvělé 5. místo celkově ERC3 a 3. místo ve Fiesta Trophy. Lepší začátek jsme si nemohli přát a zvláště když nás spolujezdec Láďa v poledním servisu ujistil, že řidič jede v pohodě a má vše pod kontrolou. V odpoledních druhých průjezdech stejnými rychlostními zkouškami si naše posádka udržela skvělé tempo a na konci dne zůstala na stejných pozicích jako v poledne. Kdyby toto někdo před závodem tipoval, těžko bychom to brali vážně… Sobotní večer v Cordobě byl krásný, staré město s hradem a uličkami plnými restaurací a barů zlákalo i náš tým, trochu té jejich šunky a vína ještě nikoho nezabilo. Ne tak ovšem naše posádka, závod je dlouhý, náročný, takže honem na hotel, zkouknout nedělní erzety a spát… Neděle opět přinesla horké letní teploty a na rozpálených asfaltech pneu i brzdy hořely, ale naši chlapci se zřejmě dobře vyspali a 5., 3. a 4. místo v prvních průjezdech třemi dopoledními erzetami znamenalo přiblížení se podiu na dosah. Do posledních třech zkoušek vyrazili s tím, že když to půjde takto hezky i nadále, proč tu bednu nezkusit… Zkusili, ale bohužel nevyšlo a naopak díky drobným chybičkám ve 12. erzetě a přemíře snahy Petr s Láďou nakonec spadli v cíli o jedno místo. Přesto byla v autě i v týmu naprostá spokojenost s předvedeným výkonem, 6. místo v ERC3 a 4. ve Fiesta Trophy je skvělý začátek evropského dobrodružství. Zpětným pohledem si odměnu v podobě Fiesty R5 na Rally Morava Petr zcela zasloužil…
Jelikož auto i posádka projely Evropou bez šrámů, mohli jsme se přesunout, nikoliv do dílny jak je zvykem po závodech, ale o 2700km východněji ze slunné Andalusie rovnou na Rally Šumava. Kluky čekal třetí závod ve třech týdnech, ale jsou mladí a silní, takže proč ne. Pro mladé jezdce je přínosem když mohou sedět v autě každý týden a závodit, i když v případě Petra to však v tuto chvíli znamenalo kromě soustředění se na erzety také komplikace s učením se maturitních otázek… Stále jich více zbývalo na hromádce s názvem „Ty jsem ještě ani neviděl“ 🙂 Šumava nás přivítala nezvykle krásným a teplým počasím, trochu zklamání byly pouze 3 přihlášené posádky ve třídě RC3, takže bylo pro naši posádku nutné si najít někoho rychlého, resp. nejrychlejšího s vozem Rally 2 a sledovat časový odstup na jednotlivých erzetách. Jen tak se dá změřit, zda letíte, loudáte se nebo se jen vezete… Na startu šumavské rally se objevilo 26 vozů specifikace R5, naše Fiesta dostala startovní číslo 27, Péťovo oblíbené. Naši chlapci přistoupili k této soutěži spíše jako testovací, pro ověření rozpisu (proto také seznamovací jízdy jeli pouze na dva průjezdy jako na Evropě na rozdíl od třech, které byly povolené) a vzájemné souhry v autě. První sobotní etapu se na všech zkouškách pohybovali ve druhé desítce a večer jim patřilo krásné 16. místo absolutně a 1. v RC3. V nastoleném tempu pokračovali i v neděli dopoledne, v poledním servisu stále drželi sobotní umístění a vypadalo to na pohodový a bezpečný dojezd do cíle s krásným výsledkem… Bohužel v posledních dvou rychlostních zkouškách začala naše Fiesta stávkovat, ztratila výkon a motoru bylo příliš horko… Petr vypnul „antilag“ a s autem bez ideálního výkonu se pokusil dosáhnout cíle soutěže. To se nakonec podařilo, i když se ztrátou jedné pozice, i tak je ale celkové 17. místo mezi skoro třicítkou „erpětek“ a vítězství ve třídě RC3 dobrým výsledkem. Už ne tak dobrý závod to byl pro srdce naší Fiesty, které muselo urychleně k panu doktorovi do M-Sportu na výměnu, aby bylo včas připravené na švédskou šotolinu…
I když by se určitě následující týden nějaký závod našel a mohli by junioři někam vyrazit, tak tentokrát zůstali doma a Petr se pilně věnoval přípravě na maturitu. Přeci jen nejen závody je člověk živ…:-) Avšak nevydrželo mu to dlouho a další víkend na Rallysprintu Kopná opět kluci usedli do Fiesty R5 Vendy Kopáčka a pustili se do souboje s místními borci, kteří mohou zdejší erzety jezdit poslepu. Spolujezdec Láďa Kučera by o tom mohl vyprávět, vždyť jedna z rychlostních zkoušek vede kolem jeho domu. Takže alespoň jeho znalost tratí naší posádce určitě pomohla. Na startu bylo 32 vozů specifikace R5, což je krásné a neuvěřitelné číslo, český fanoušek rallysportu má prostě před očima nejlepší startovní pole v Evropě. A někde tam uprostřed tohoto pole bojovali Petr s Láďou, jenže než se stačili pořádně rozjet a zabrat, přišel kontakt pravého předního kola s jedním se všude přítomných antikatů, následoval defekt pneumatiky a bylo vlastně po závodech… Tříminutová ztráta při výměně kola na erzetě je na rallysprintu propastná a naši se tedy zásadně propadli do hloubi startovního pole. Zbytek závodu si tedy už jen užívali, svezení s „erpětkou“ má své kouzlo a vždy stojí za to. V cíli byli nakonec 27., ale auto i posádka závod dokončili a to se počítá. V závěru už oba byli určitě trochu myšlenkami ve Švédsku, kde je čeká další výzva v podobě prvního evropského závodu na šotolině.
Poděkování za celý měsíc nabitý krásnými závody a perfektní přípravu obou Fiest patří do týmu mechaniků Michala Lanka resp. Vendy Kopáčka a samozřejmě velký dík i všem našim partnerům, kteří nás podporují. Zvláštní význam má ovšem spolupráce s Autoklubem ČR, který nabídl Petrovi reprezentační smlouvu a s tím spojenou podporu v Mistrovství Evropy. Pro mladého juniora je to zásadní a motivující, ale zároveň i zavazující počin. Jak se nám svěřil: „V 19 letech brázdit Evropu po závodech s českou vlajkou na autě a reprezentovat svou vlast, je prostě fantastický pocit“.
Takže děkujeme, jedeme dál, a ti kdo nám fandí, držte palce příští týden do Švédska na šoto…