Sportovní manželství Vojtěcha Štajfa a značky Subaru trvá už velkou řádku let. Když mu definitivně uzrál v hlavě nápad české účasti na Carreře Panamericaně, bylo mu hned jasné, že značka Subaru musí být také u toho. Nejen pro Vojtu, ale i pro jeho Subaru Coupé bude Carrera 2014 účastí premiérovou…
Jenže příběh toho, jak se elegantní kupé s hvězdami ve znaku dostalo nejen ke Carreře, ale hlavně do Čech, je mnohem květnatější. Vojtovo auto je z roku 1972, tedy nejmladší přípustný ročník, který předpisy závodu dovolují. V té době se samozřejmě v tehdejším Československu vozy Subaru neprodávaly a chyběly i na většině západoevropských trhů. Japonské značky pronikaly do Evropy jen pozvolna a Subaru se soustředilo na domácí a na severoamerický trh. Když se tedy Vojta poohlédl po vhodném typu z produkce kmenové značky, bylo jasné, že vhodný exemplář v tuzemsku ani nebude k mání.
„Určil jsem si model GL Coupé z produkce typové řady, která se v Severní Americe na počátku 70. let prodávala pod jednotným jménem Leone. Jenže kde ho vzít? Spoustu času mi vzalo procházení nejrůznějších veteránských webů, když se mi podařilo narazit na první kus. Byl trochu mladší a měl zajímavou historii. Do Evropy ho dovezl tehdejší první dealer značky v Beneluxu panu Huisman v Holandsku. Ten ho pečlivě udržoval, šlo o model hardtop bez středních sloupků a se čtyřmi světlomety. Koupil jsem ho od německého sběratele, jemuž vůz Huisman prodal v roce 1998,“ vzpomíná Vojta.
Na první pohled bylo vyhráno, ne však docela: „Auto bylo jednak poněkud mladší, ale hlavně, krásně zachovalé. Šlo o jediný exemplář poměrně unikátního typu, který se v Evropě ani neprodával a já ho přivezl domů pro přestavbu pro závodění v Mexiku. Nakonec jsem usoudil, že na to, abychom do auta začali řezat a dělat z něj závodní speciál pro Carreru, je ho příliš škoda. Vůz jsme umístili do showroomu Subaru Emil Frey v Praze a zájemci se na něj můžou zajít podívat. Nezbylo, než hledat dál,“ pokračuje Vojta.
Další stopy malého kupé zavedly Vojtu až do dalekého Portugalska. Exemplář, který se mu podařilo dohledat, našel v dost ubohém stavu a aby ho dokázal naložit, bylo nutné dokonce porazit strom!
„Tohle byl úplně jiný příběh. Našli jsme auto v naprosto zuboženém stavu. Jezdil s ním Portugalec, který zastupoval americkou firmu v Maroku – firma ho vybavila právě tímhle služebním autem, v Americe se tahle auta přece prodávala. Když dotyčný u firmy končil, vůz si odkoupil do soukromého užívání. Po jeho smrti zůstalo auto osmnáct let stát na zahradě, jeho paní s ním nejezdila. Mezitím vedle něj stihl dokonce vyrůst strom! Když jsme vůz objevili, neměl už ani motor a pneumatiky, byl pořádně prorezlý, celý vnitřek byl vybrakovaný. Ale usoudili jsme, že to je auto, z něhož začnu stavět závodní speciál. Za 250 euro jsem ho koupil a poslali jsme pro něj z Prahy autodopravu, která vyšla podstatně dráž než vůz samotný. Strom, který u auta rostl, bylo nutné porazit, teprve potom šel vrak naložit. Že jsme byli s transportem tak daleko od domova, mezitím jsem v Portugalsku našel ještě jedno subárko, červený sedan v pojízdném, leč domácími kutily poznamenaném stavu. Prodávali mi ho manželé, kteří vůz od otce ženicha dostali jako svatební dar. Když zemřel, teprve pak se odhodlali auto prodat. Z Portugalska s námi tedy do Prahy přijela subárka dvě – kromě kupé ještě sedan, který se zcela rozebral a stal se jakýmsi dárcem orgánů“ dodává Vojta. Ke třem vozům poté přibyl přes Švýcarsko a Francii ještě čtvrtý, pro změnu dvoudveřový sedan, který po částečné renovaci mechaniky Subaru Czech rally teamu na své využití teprve čeká – Štajf nevylučuje jeho další úpravu pro veteránské rallye v Česku dle předpisů FIA.
Portugalského vraku se ihned ujala dílna Subaru Czech Rally Teamu, vedená šéfmechanikem Pavlem Janouškem. V ní dochází k postupnému přerodu elegantního kupé v závodní speciál. První se ke slovu dostaly brusky a svářečky, karoserii bylo potřeba kompletně vyztužit a vyvařit, zároveň také připravit pro instalaci ochranného rámu kabiny a také nového motoru. „Původní kupátko vážilo 740 kilo a poháněl ho čtyřválcový boxer o objemu 1,4 litru a výkonu 61 koní. Kdybychom s tímhle měli závodit a vyjeli v Mexiku do výšky 3000 metrů, ze šedesáti koní by bylo koní čtyřicet a nic bychom nevyjeli. Do auta proto zabudujeme šestnáctistovku z Imprezy z 90. let, ostatně předpisy pro Carreru to umožňují. Protože je však zakázáno přeplňování i jakékoli vstřikovací systémy, motor bude muset být předělán pro plnění pomocí karburátoru. Po povolených úpravách by měl dávat výkon 160-170 koní, což je v kombinaci s hmotností auta do 800 kilo opravdu zajímavá kombinace,“ poukazuje jezdec.
Před čtyřiceti lety ještě Subaru nebylo průkopníkem stálého pohonu všech kol, a tak je GL Coupé „předokolka“ a u toho také zůstane v případě závodního speciálu. Z Imprezy dostane vůz také přední nápravu, odpružení i tlumiče budou ryze soudobé a celý projekt přestavby původního veterána vzniká pod vedením šéftechnika Jana Kubíčka. Kola dle tehdejší módy byla na voze pouze třináctipalcová, což poněkud limituje velikost kotoučových brzd – auto však dostane alespoň závodní pneumatiky se šířkou 205 milimetrů. Spousta dílů musí být vyrobena unikátně právě pro tenhle jeden závodní speciál – náhradní díly se po dvacátém roce po ukončení výroby už neprodukují. „Některé součásti lze dovézt z Ameriky, ale řadu z nich musíme vyrobit sami. Jedno je jisté, půjde o svébytný a zcela unikátní závodní speciál na bázi modelu, který v naší části Evropy prakticky nikdo nemá,“ dodává Vojta.
Příběh Subaru, který Vojta Štajf jako první vůz této značky dostal zarostlý za stromem z portugalské zahrady a směřuje ho až na mexickou Carreru Panamericanu, tedy žije dál a zaujal i zástupce továrny v Japonsku. Vzácný kus tak po svém znovuzrození zažije úplně jiný „druhý život“, o němž se jeho původním majitelům ani nesnilo…
Jiří Vintr