Jak shrnout letošní, trochu divokou, sezónu v rally? Začalo to velkými plány, tedy účastí jak ve velkém tak i v malém českém šampionátu, s novým Subaru N14 a s novým spolujezdcem Michalem Ernstem. Jenže rally je sport, ve kterém je tolik proměnných, že si může tým a jezdec naplánovat maximálně jen to, že vyrazí na první závod. Další vývoj se odvíjí od souvisejících okolností, kterými jsou schopnosti jezdce a spolujezdce, kvalita rozpisu, spolehlivá a otestovaná technika, typ závodu, finanční možnosti a dalších 10 aspektů. V tom je ovšem rally krásné, nikdy nevíte, co vás potká na první erzetě…

A tak to vlastně začalo. Po velkých přípravách celého týmu a testech vozu, jsme s Jardou Jugasem na místě spolujezdce neb Michal byl na Dakaru, vyrazili na lednovou, sněhovou Janner rally. Vyletěli jsme ze silnice na první erzetě a jelo se zase domů…

No nic, stane se, auto se opravilo a jelo se na Valašku. Vynechám okolnosti toho, že je to nejblbější soutěž z celého roku, neboť kromě jiného všude přítomný stěrk na erzetách vlastně zapříčinil, že chyba v rozpisu (ten štěrk jsme v pravé 6 neměli) měla tak hrozivé následky. V sobotu ráno, druhý den soutěže, jsme s Michalem vyletěli po stěrku do příkopu, v tom trochu zabojovali, zbourali plot a tůje a vletěli na přilehlou zahradu. Nebýt tam ten betonový sloup el. vedení, vlastně by se nic nestalo. Ale byl tam. Auto se kolem něj namotalo na straně spolujezdce a bylo zle.

Teď uděláme střih a přeskočíme sedm měsíců. Jsme s Bobem Černochem na Příbramské rally a slavíme 9. místo absolutně, dosud nejlepší výsledek v rally.

Těch sedm měsíců mezi autem ve sloupu a rampou na Příbrami se dá popsat asi takto. Nejdůležitější bylo uzdravování Michala Ernsta, zvlášť jeho pravé ruky. 8 měsíců po naší havárii sedí vedle Prokopa při španělské rally a já jsem za to šťastný. To naše nové Subaru, to už nikdy žádný závod nepojede, zanechalo nám po sobě pár náhradních dílů a opustilo nás.
Než jsme postavili nové, vrátili jsme se o rok zpátky v čase a vyrazili s Bobem na Krumlov se starší Imprezou z minulých let. Samozřejmě žádná sláva, byli jsme rádi že jsme v cíli, po velký ráně to tak prostě chodí. Ale čas běžel a přes účast ve dvou sprintech jsme se dostali až k Bohemce, na kterou již bylo k dispozici nové auto. Takže nový začátek sezóny dalo by se říct, ale opět vše jinak. Kvůli havárii Martina Semaráda soutěž skončila dřív než se začalo pořádně závodit, a sice po dvou erzetách… Přes léto tedy nezbývalo než odjet nějaké sprinty, tentokrát nově s Marcelou Ehlovou a připravit se na Barumku. Ta byla celkem v pohodě, až do 12. erzety, kde se rozlít diferenciál, což znamenalo konec. Během celé sezóny ještě bojovali střídavě Dan Suchý a Milan Sameš s naší starší Imprezou jak ve sprintech tak i ve velkých soutěžích. Jsem rád, že kluci jeli pěkně, nic nerozbili a užili si to. My jsme po dalším celkem dobrém výsledku s Marcelou ve sprintu vyrazili s Bobem na poslední velkou soutěž do Příbrami a za velmi těžkých podmínek jsme dokázali dovézt konečně naše Subo ke slušnému výsledku. Dalo by se říct, že jsme zpět a konec dobrý…

Poučení z právě skončené sezóny? Ano, naplánovat si tak maximálně v hrubých rysech s čím, s kým, kam a za co, ale jinak se soustředit a připravovat se zvlášť závod od závodu a malými krůčky postupovat kupředu. V soutěžích se nedá moc věcí urychlit nebo přeskočit, každý si musí svoje kilometry odjezdit.

Petr Kačírek