Konec dobrý, všechno dobré. Tak by se ve zkratce dala popsat výprava posádky Jaroslav Petrásek – Radek Mareš, hájící barvy Duck rally Teamu, na Marroc Historic Rally. Ale pojďmě pěkně od začátku.

Někdy kocem února letošního roku se v Járově hlavě zrodil nápad, že by si se svým kamarádem Radkem Marešem vyzkoušeli nějakou maratonskou rally, a zda by MW racing dokázal jejich BMW připravit na takový podnik. A protože v MW racingu jsou všichni pro každou špatnost a výzev se nebojí, bylo vše dohodnuto. Zbývalo jen najít vhodnou soutěž. Jára vybral Marroco se slovy: „Hele, pro začátek to bude cajk, vono to není zas až tak náročný . Je to spíš taková gentleman rally. “ A tohle byl první velký omyl.

Následně přišla kompletní přestavba vozu na šotolinovou specifikaci. Pořídil se nový podvozek od firmy Protlum, se kterou spolupracujeme již několik let a jejich přístup je naprosto dokonalý. Zadala se stavba nového motoru a převodovky. Vše se zdálo být na pohodu. Jak už to však bývá, některé komponenty měli zpoždění a celá přestavba byla dokončena ani ne týden před samotným odjezdem. Plán, kdy měla posádka Kučera – Žaludková otestovat kompletní vůz na Rallyprintu Kopná zas až tak dokonale nevyšel. Nejen že posádka startovala ještě se starým motorem, ale navíc ji cca po 5 km zastavila porucha zavěšení zadního ramene – prasklý šroub. Hned po Kopné dodal pan Kouřil nový motor, který se podařilo odbrzdit u pana Brázdila. Motor putoval do auta a vyrazilo se na test do Sedlčan. Tam se projevili drobné nedostatky, které byly do odjezdu odstraněny.

Po mnoha nočních a 30tihodinových směnách se zdálo být vše v pořádku a část týmu mohla na Velikonoční pondělí odcestovat i s vozem směr Gibraltar, kde se nalodila na trajekt směřující na africký kontinent. Do centra dění v Marrakeši na okruh Gran Prix dorazil doprovod ve čtvrtek v nočních hodinách. Již po příjezdu do servisního prostoru bylo jasné, že se rozhodně nejedná o žádnou gentlemanskou spanilou jízdu. Vybavené našlapané dorovody včetně expedičních flexi servisů nám dali najevo, že jde o první ligu. Plejáda nadupaných historických vozů a pohled do startovní listiny naše tušení jenom potvrdil. Opel Manta 400, Opel Ascona 400, několik Mazd RX-7, množství vozů Porsche, Ford Escort MK1 a MK2, Toyota Celica Turbo atd. Tohle byla záruka kvalitní soutěže.

Naše posádka se v pátek od brzkého rána pod vedením zkušeného Karla Jirátka vydala na tratě psát rozpis. 350 km RZ byla celkem velká porce, kdy nebyl čas ani na jídlo. Mechnici se vydali do pustiny, aby odzkoušeli chování vozu ve zdejších podmínkách. Po pár kilometrech došlo k prvnímu trpkému zjištění. Teplota vduchu na přímém slunci dosahovala 45 stupňů a teploměr na cestě ukázal 64 stupňů. Na to také reagoval motor bavoráku přehříváním. Navíc se ukázalo, že odstupňování převodovky také není příliš vyhodné, ale tohle bylo lehce řešitelné výměnou za druhou skříň. Po krátkém testu měli mechoši plnou hlavu starostí s tím, jak uchladit agregát, aby zvládl zdejší podmínky. První přišla na řadu úprava kapoty a vsazení sacího ventilátoru, který odváděl horký vzduch ven. To se projevilo pozitivně a mysleli jsme si, že je vyhráno. Nebylo. Přišel další nápad. Použít náhradní olejový chladič jako přídavný vodní, vytvořit bypass do oběhu vody a tím docílit lepšího chlazení. Nápad to byl dobrý. Část teamu se vydala do centra šílené Marrakeše shánět vhodnou hadici, spony atd. Druhá část pracovala na chladícím zlepšováku. Vše se do startu soutěže podařilo. Auto sice vypadalo jako reklama na pokračování známé serie filmu Návrat do minulosti, ale vše fungovalo. Jarda s Radkem se tak dostavili na start soutěže. S velkými ovacemi byli odmávnuti a vydali se na první RZ. Bohužel, při dlouhém přejezdu nevydržela spona a vodní ohruh se rozpojil. Díky flexi servisu jedoucího za posádkou se podařilo tuto závadu odstranit. Bohužel naše soustava vodních děl nevydržela dlouho a v polovině 1. RZ praskla jiná hadice a posádka musela odstoupit už i s poškozeným motorem.

Po příjedu do servisní zóny byla nálada pod bodem mrazu a v jednu chvíli se zdálo, že je vše ztraceno. Jenže tu byl Radek, který ukázal své skvělé managerské schopnosti a povahu rváče. Zeptal se narovinu, jaké jsou možnosti řešení této situace. Odpověď zněla jasně. Druhý motor. (Ten jsme samozřejmě neměli. Koho by také napadlo, že pravidla této soutěže umožňují výměnu snad čehokoliv.) Na to Radek zareagoval:“ Tak ho tady sežene.“ A dal všem za úkol hledat na netu v Maroku motor na BMW 318iS E30. Do rána se brouzdalo po síti a nic. Což se tak nějak dalo čekat. Jenže přisěl nápad navštívit zdejší město ve městě plné vraků. Byl by v tom čert, aby se něco nenašlo. Viděli jsme v životě ledasco, ale tohle bylo něco neuvěřitelného. Tisíce náhradních dílů a aut všech značek. Tohle místo skrývalo nesčetné poklady. Např. pohozenou Alpinu A310, nebo zadní část na vůz Renault 5 maxi turbo, BMW 650 Csi…. ale motor na iso nikde. Už se zdálo, že je všem nadějím konec. Až v jedné hale Štěpán spatřil v našich očích diamant a ne jeden, ale hned dva. Kompletní motory na Is. Sice pohled ne ně nedával moc záruk k funkčnosti, ale šli jsme do toho.

Nyní přišel na řadu opět Radek a začala fáze vyjednávání. Po asi 4 hodinách dohadování byl motor náš a začal boj s časem. „Poklad“ jsme hodili do zánovního bílého Land Cruiseru a hurá do servisního parkoviště. Když jsem dorazili, byly již všechny posádky v cíli etapy a chodili za námi zjišťovat, co se stalo. Když spatřili onen motor v Lanďáku a vyslechli příběh k tomu motoru, tak v ten okamžik jsme se stali hrdiny závodu. Neuvěřitelná podpora od všech a fandovství vlilo mechanikům novou krev do žil. Ti makali jak barevní. Původní motor šel ven, nový „starý“ očistit, nastrojit a namontovat. V pozdních nočních hodinách bylo po mechanické stránce hotovo a po delším přemlouvání motor ožil. Bohužel jen na krátkou dobu.

Začala další kapitola příběhu a přišla spousta otázek. Proč nechce chytit? Po mechanické stránce bylo vše v pořádku. Bylo jasné, že chyba je v elektrice. Závadu se podařilo odstranit až na druhý den a tím byla další etapa závodu v trapu. Ale to nikomu zas až tak nevadilo. Hlavní bylo, že motor běžel. Po projetí auta jsme nechápali. Srdce plechového mazlíka pumpovalo na 100 procent; tím, že byl motor plně sériový, tak i chlazení bylo dostačující.

Nezbylo nic než naložit auto na podval a rychlým přesunem 180 km se dostat do dalšího bivaku ve městě Essaouira na pobřeží Atlantiku, kde byla další etapa. Po příjezdu do zdejší servisní zóny jsme si připadali jako hvězdy vrcholového sportu. Když mechanici vystoupili z dodávky, sklidili potlesk a uznání od okolních týmů. (viz. článek v původním znění, který vyšel na oficiálních stránkách tohoto podniku.)

Na druhý den ráno už posádka nastoupila do závodu v plné zbroji. Zprvu vlažně, neb jízda na šotolině je něco, co kluci neznají, a i když Jarda o sobě tvrdí, že je ten „severský typ“, byl to zprvu boj, ale jezdecky nezapomenutelný zážitek. Také ve výsledcích stoupala posádka vzhůru a v závěru soutěže se pohybovala někde kolem 20. místa. Což je na nováčky hodně slušný výkon.

Nakonec se Jarda s Radkem dostali až do cíle a byť to nebylo na stupně vítězů, tak pro ně a celý tým to bylo jedno obrovské vítěztví a výhra nad nepřízní osudu.

Myslíme si, že byť jsme ze začátku byli za exoty a takové „kokosy na sněhu po africku“, tak celý team zanechal dobrý dojem, a ukázal bojovnost všem okolo. Ono vás potěší když Vám vzdá čest taková legenda jako paní Ponsová nebo pan G. de Mevius či Yves Loubet.

Nyní čeká Duck Racing Historic rally sprint Vyškov s posádkou Martin Kučera – Eva Žaludková, kteří budou pohračovat v MČR HA, a na dálkové soutěže se podívá Duck opět s Jardou a Radkem v září, a to na Balkan Classic Rally, která má 900 km RZ a která je také součástí kvalifikace na Rally Dakar.

Za Duck racing Historic
Martin Kučera