Brněnský Epilog je tradiční tečkou české okruhové sezony. Dlouhá léta se tak jeho výsledky započítávaly do hodnocení MMČR. Letos tomu tak sice nebylo, nicméně pražský tým Duck Racing si nemohl nechat ujít premiérový dvanáctihodinový Epilog, jenž byl v letošním roce součástí čím dál populárnějšího šampionátu 24H Series.
Pro tým Duck Racing to bylo vůbec první představení v rychle se rozvíjejícím seriálu 24H Series, za nímž stojí nizozemská společnost Creventic. Pro posádku Lumír Firla, Dan Suchý a Daniel Skalický to byla sice premiéra v tomto vytrvalostním seriálu, jenže na dobře známém brněnském okruhu to tak vůbec nevypadalo. V opatrnějším volném tréninku z toho bylo sice na mokré trati „pouze“ šesté místo, nicméně to nejdůležitější mělo teprve přijít. Kvalifikace, která byla na programu v pátek odpoledne, se už jela na částečně uschlé trati a modré BMW týmu Duck Racing tak mohlo útočit. Čas 2:13.607 pak znamenal druhé místo ve třídě A5 na startovním roštu.
Do závodu přesně ve 12:00 odstartoval Daniel Skalický, který se ale hned v prvním kole při souboji s vozy vlastní třídy A5, a stejně tak s vozy z třídy SP3, musel vyhýbat dvěma vozům v hodinách, což při takovém návalu na trati byl poměrně nebezpečný okamžik.
Vše ale zvládl a po zahřátí gum na provozní teplotu začal zajíždět nejrychlejší časy ve své třídě. Po hodině a 30 minutách jízdy dojel Skalický budoucího soupeře o prvenství, tým Hofor-Küpper Racing o kolo, a v dalších 20 minutách jízdy mu nadělil dalších 20 vteřin.
Po Skalickém usedl do modrého BMW další Dan, tentokrát však Suchý. Po bezchybné zastávce v boxech ovšem zaúřadovala smůla a problém ze strany pořadatele – při tankování totiž vypadl proud ze všech tankovacích zařízení a Dan byl nucen strávit drahocenný čas čekáním, než je nahodí. Nakonec musel po nekonečných 3 minutách odjet jen s půlkou nádrže! Výsledkem byla ztráta necelé 4 minuty na tým Hofor! V tu chvíli si tým Duck Racing uvědomil, co vše může ovlivnit tento závod, pražská skvadra dokonce zvažovala i protest, protože byla jasně poškozena cizím zaviněním. Duck Racing se však „kousl“ a začal ještě více bojovat. Dan Suchý za to pořádně vzal, jak se na bývalého úspěšného závodníka sluší, a neustále stahoval ztrátu na naše soupeře.
Po Danovi Suchém usedl za volant Lumír Firla, který po poněkud rozpačitějším začátku v první půlhodince nasadil ke skvělému výkonu a začal jezdit parádní časy. Po bezmála hodině a půl jízdy však nastala žlutá fáze a kód 60, kdy všechny vozy musí jet povinně 60km/h. Na to tým zareagoval okamžitou výměnou jezdců s následným doplněním paliva. Nutno vysvětlit, že při Kódu 60 pořadatel zavedl pravidlo pro doplňování paliva a to, že jezdec dostane pouze 50% nádrže. I s tím však do toho tým Duck Racing šel a risk se vyplatil. Do vozu opět usedl Dan Skalický a ukázalo se, že v nádrži po Lumírově úsporné jízdě zbylo tolik paliva, že BMW M3 GTR týmu Duck Racing disponovalo prakticky plnou nádrží. V tuto chvíli „kačeři“ tímto parádním střídáním vyrovnali problém s tankováním z druhé hodiny závodu, a protože Suchý i Firla jeli do té doby skvěle, dostali se rázem před soupeře s 50 vteřinovým náskokem. Hofor jezdil velice pěkně a vyrovnaně a neustále na BMW s číslem 82 útočil. Pořadí se neustále měnilo podle toho, jak zrovna který tým střídal. Hoforu však dýchaly na záda týmy Bonk Motosport či Securtal Sorg, ale hlavně Cor Euser Racing 2, jehož jezdec van der Ende prakticky vyrovnal nejrychlejší kolo této třídy a stabilně zajížděl velmi rychlá kola.
V tomto duchu se vyvíjel zbytek závodu a trio Firla-Skalický-Suchý neustále pomalu navyšovalo náskok a upevňovalo první příčku. Hodinu před koncem měl sice Duck Racing luxusní náskok tří kole, nicméně kvůli problémům z úvodu závodu, kdy Dan Suchý díky nedostatku benzínu nemohl zůstat na trati po celou dobu stintu, musel Firlu, který se blížil maximálně povolené době jízdy, vystřídat Skalický. Dana Skalického tak už mělo čekat vítězné dojetí do cíle, když v tu chvíli, 19 minut do konce, se ozvalo do vysílačky volání Lumíra a oznámení zlověstné zprávy, že má poruchu na brzdovém systému. Duchaplně vůz ubrzdil motorem a pomalu dojel do boxů, kde ho mechanici museli doslova chytat rukama! V tu chvíli to nevypadalo vůbec dobře, připravený Dan Skalický nemohl ani stát když, mu vystupující Lumír sděloval zprávu o brzdě. Naštěstí to bylo „pouze“ mechanické poškození čepu brzdového pedálu a mechanici předvedli neskutečný výkon a čep bleskově vyměnili. Nicméně každou vteřinou se soupeř přibližoval, měl zahřáté auto a byl v tempu. Dan mohl po cca 3 minutách opravy skočit do auta, dojet pro benzín a vyrazit s vystydlým vozem na trať.
„V esíčku za Schwantzovou zatáčkou mi něco cinklo na podlahu. Vůbec jsem nevěděl, co to bylo. Jel jsem dále nahoru do posledního esíčka před cílovou rovinkou, chtěl jsem zabrzdit, jenže brzda nikde nebyla. Trošku jsem zazmatkoval, rychle jsem podřazoval, abych zklidnil auto. Zatáčkou jsem projel, aniž bych skončil mimo trať a rychle jsem zamířil k mechanikům. Bylo trochu složitější zabrzdit auto v boxech, ale zvládli jsme to a celkem rychle jsme dali dohromady brzdový pedál, aniž bychom ztratili nějakou pozici,“ osvětlil drama v závěru závodu samotný aktér Lumír Firla.
Skalický si ale při horečném upoutávání vytrhl vysílačku z uší, a tak vůbec neměl přehled o dění ve třídě A5. Inženýři sice do vysílačky hlásili, že je všechno v pořádku a Hofor je bezpečně za modrým BMW, to však Dan neslyšel a do konce závodu dával naprosto všechno. Jak se říká, konec dobrý, všechno dobré…
Pro tým Duck Racing toto vítězství znamená velmi mnoho, jednak prokázal kvalitu přípravy vozu, ale také kvalitu jezdeckou. Tým Hofor racing byl do té doby těžko porazitelný, jeli do Brna s jasnou ambicí na vítězství, jezdkyně týmu Chantal Krollová se dokonce stala celkovou vítězkou v jezdcích v rámci celé 24H Series! Rychlost českého týmu potvrdilo i 19. místo v absolutním pořadí závodu. Před nutnou opravou brzd se Firla, Skalický a Suchý pohybovali na místě patnáctém.
„Z výsledku mám samozřejmě obrovskou radost. Kdo by neměl v takové konkurenci? Celkově se mi závod moc líbil, řekl bych, že pro mě to byl nejlepší závod za posledních několik let. Skvělá atmosféra, spousta posádek, spousta fanoušků, prostě super,“ dodal nadšený Firla.
„Musím říci, že to byl z mého pohledu naprosto fantastický závod s nábojem, s napětím až do konce, k čemuž přispěla samozřejmě i situace s brzdou před samotným koncem závodu. Bylo super, že tu byly tak vyrovnané týmy a že jsme opravdu museli tahat až do konce. Snažili jsme se sice co nejvíc pošetřit techniku ale dnes se vytrvalostní závody již takto nejezdí. Dá se říci, že to byl prakticky 12 hodinový sprint. O to více mě to ale bavilo a o to více smekám před kluky mechaniky, kteří auto stavěli a připravovali! Super bylo i nasazení všech ostatních kluků, jak se zhostili svých úkolů, jak se vrhli do bleskové opravy brzdy, obzvlášť jsem obdivoval Fandu Pulkrábka, který ve svých 70 letech doslova „hodil“ šipku po hlavě mezi sedačku a pedály a bleskově to zpravil, prostě naprostá paráda. Celému týmu patří můj obdiv a velký dík.
Samozřejmě děkuji parťákům za volantem, oba kluci jeli naprosto skvěle, oba je známe, a proto jsme je oslovili a udělali s nimi posádku. Důležité bylo, že jsou oba velice zkušení, jezdí vyrovnané, konstantní, ale zároveň rychlé časy a hlavně mají přehled na trati, tudíž se umí vyvarovat kolizím a sami žádnou nezpůsobí. Znají naši techniku a vědí jak s ní zacházet aby ji i pošetřili. Toto vše je ve vytrvalostním závodě velice důležité. Musím ale také říci, že toto vítězství patří také Petru Kačírkovi, který se sice nemohl zúčastnit jako jezdec, nicméně bez jeho pomoci manažerské, lidské a hlavně materiální bychom tento závod nezvládli, takže za celý tým Petře moc děkujeme,“ řekl Daniel Skalický.
„Mám velkou radost z výsledku. Do toho závodu jsme i kvůli tomu tak trošku šli. S tolika vozy jsem dlouho nestartoval a musím říct, že jsem byl překvapený úrovní závodů. Některé týmy byly opravdu velice profesionálně připraveny. Se závodem jsem spokojený a jsem rád, že jsem mohl startovat,“ dodal Dan Suchý.